FS u hraničního sloupu (J.Marek, Smrt v celním pásmu)

1918-1938

1939-1945

1945-1948

prameny

odkazy

kniha hostů

úvod

e-mail

vojáci wehrmachtu při záboru pohraničí(Ota Holub-Stůj! Finanční stráž)

OFS Habartice ve Frýdlantdkém výběžku (J.Marek, Smrt v celním pásmu)

kulometný roj FS (J.Marek, Smrt v celním pásmu)

1918-1938


Již za Rakouska docházelo k pašeráctví a podloudnému obchodu. Od poloviny 18.století zajišťovali hranice celní dozorci a vojenští kordonisté. Tento systém byl nevyhovující a dochází k vytvoření sboru pohraniční stráže-pohraniční myslivci. V roce 1842 je sbor pohraniční stráže sloučen s důchodkovou stráží a vzniká finanční stráž. Po vzniku Československa přejímá nový stát i systém ochrany hranic. FS podléhala ministerstvu financí a jednotlivé úseky hranic byly rozděleny na inspektoráty a ty se dále dělily na oddělení finanční stráže. Systém hodností se lišil od armádních. U finanční stráže byly od 20.let následující hodnosti:pomocný dozorce, dozorce, respicient, vrchní respicient, inspektor II. a I. třídy, vrchní inspektor II. a I. třídy.
       Nejlepší výklad o vývoji finanční stráže poskytnou dva výtahy z Ottova slovníku naučného:
Finanční stráž v Rakousku zřízena r. 1842 sloučením dřívější, r. 1830 zavedené stráže pomezní (Grenzwache), a stráže důchodkové (Gefällenwache), r. 1835 pro vnitřní obvod celní zřízené. Úlohou její jest zamezovati podloudnictví a přestupky důchodkové vůbec, spáchané již takové přestupky vyhledávati, odhalovati a oznamovati, podporovati všecky finanční úřady u vykonávání jejich povinností úředních a pro veřejnou bezpečnost spolupůsobiti, jakmile úřadem představeným k tomu dán rozkaz. Dle toho sluší míti f.s. v první řadě za policii finanční. F.s. není ústavem vojenským, ač po způsobu vojenském jest uniformována a zbraní (poboční i puškou) opatřena, a proto také podrobena jest soudům v záležitostech civilních i trestních. Použití zbraně vůbec a zbraně střelné zvlášť má f.s. právo pouze v případech, kde to zákon připouští. Podrobnější ustanovení v tom směru uvádí nař. min. fin., pak nař. min. fin. i sprav. ze dne 15.října 1853 (ř.z.č.209 a 210). Srv. též předpisy o službě fin. z r. 1843.
Pohraniční finanční stráž jakožto samostatný útvar vznikla podle zák. č. 28/1919 Sb. z. a n. zrušením dosavadní jednotné finanční stráže, která vykonávala jak službu v pohraničí, tak i ve vnitrozemí . Celním zákonem č. 114/27 nabyla p.f.s. označení fin. stráž a stala se orgánem celní správy. Jde o sbor ozbrojený a uniformovaný, podléhající kázni po vzoru kázně vojenské. Skládá se z úředníků, podúředníků a pomocných zřízenců. Nejnižší jednotkou jest oddělení, vyšší se nazývají inspektoráty, dále okrsková celní správa (obyčejně zemské fin. ředitelství) a ústřední inspektor finanční stráže u ministerstva financí.
       Představu o poli působnosti FS poskytne služební předpis finanční stráže(vládní nařízení č.202 Sb. Ze dne 19.prosince 1930)1:
1.Finanční stráž střeží celní hranici, dohlíží na přechod osob a přestup zboží přes celní hranici, zabraňuje celním a jiným důchodkovým trestným činům a objevuje je, spolupůsobí při trestním řízení důchodkovém, vykonává celní řízení u silničních celních úřadů a odboček i celních hlídek, pomáhá při celním řízení a koná pomocnou službu u celních úřadů.
2.Střeží státní hranice a dozírá na pohraniční osobní styk a na oběh zboží z hlediska kontroly patřící do působnosti jiných oborů nebo odvětví podle pokynů daných nadřízenými úřady v dohodě s příslušnými státnímu úřady zabraňuje zejména vstupu na území republiky a výstupu z tohoto území osobám, které se nemohou náležitě prokázati.
3.Pomáhá na výzvu příslušného úřadu neb orgánu v mezích předpisů v tom směru vydaných při provádění opatření k ochraně veřejné bezpečnosti.
4.Spolupůsobí podle zvláštních předpisů při vojenské ochraně státních hranic.
5.Koná strážní, kontrolní a pátrací službu ve finančním nebo jiném oboru státní služby, uloženou jí nadřízenými úřady.
6.Koná veškeré jiné úkony platnými předpisy nebo nadřízenými úřady jí zvlášť uložené.
    V roce 1918 z nově vzniklé republiky začaly proudit davy Němců, které s sebou braly důležité suroviny a potraviny, jejichž vývoz byl v důsledku dlouhotrvající války zakázán. K vývozu často posloužila železnice(nezřídka byli přednosty stanic Němci) a jen díky zásahům českých železničářů docházelo k zabavování černých zásilek(na mnoha místech ještě nenastoupili čeští příslušníci finanční stráže). Postupně se situace stabilizovala, také díky příkazu drážďanské vlády, podle kterého měli němečtí celníci "v zájmu dobrých vztahů s Československem napomáhat úřadům nového státu". K 20.únoru 1919 byl vydán zákon o celním území a vybírání cla. Velkou zkouškou také byla odluka od staré měny-kolkování starých platidel Rakouska-Uherska, kdy muselo dojít k uzavření hranic, aby se zabránilo spekulacím.
    Povolání příslušníka finanční stráže patřilo k jednomu z nejméně vděčných povolání v republice. Počáteční plat se pohyboval kolem 400 korun, po příjezdu byly problémy s dorozumíváním(většina nováčků uměla dobře němčinu, ale v odlehlém pohraničí se mluvilo nářečím, takže jejich znalost spisovné němčiny jim moc nepomohla). V mnoha oblastech se také financové museli potýkat s nepřátelstvím ze strany místního obyvatelstva(Němců a na Slovensku Maďarů). Velmi obtížné bylo shánění ubytování. Finančníci často spali v nevyhovujících příbytcích, nezřídka s rodinou. Velkou část sboru finanční stráže tvořili bývalí legionáři. Vybavení bylo naprosto nedostatečné. Jejich zbraň byla většinou jednoranná puška, nedostatečné byla zimní výstroj-u finanční stráže byla o 300% vyšší nemocnost, než u četnictva. Zatímco ostatní státy si hleděly hlavně hraničních jednotek a dodávaly jim nejlepší výzbroj a výstroj, u Československa tomu bylo naopak. V zahraničí bylo zvykem, že po několikaleté službě jsou celníci odvoláni a na jejich místo nastupují mladé síly, to se u finanční stráže nedělo. Problém byl o to markantnější, že služba byla velmi náročná-v horských podmínkách, navíc několika kilometrový úsek hlídala hrstka mužů. Dlouhou dobu docházelo k zanedbávání výcviku finanční stráže-většina financů neuměla lyžovat, což bylo v horském prostředí a tím pádem časté sněhové přikrývce velký nedostatek. K nápravě došlo až po dlouhé době, dokonce existovala i lyžařská soutěž finanční stráže ve Vysokých Tatrách. Již tak obtížnou službu ztěžovaly velké vzdálenosti k důležitým místům-na poštu a pro lékaře museli chodit financové několikakilometrovou trasu.
    Ve dvacátých letech patřili k největším problémům pašeráci. Téměř každá oblast v příhraničí měla svého "krále hranic (paschköniga)". Vyprávěly se různé příběhy a legendy o jejich tajných stezkách či příhody, při kterých se jim podařilo "nachytat" finančníky. Pohraniční oblasti byly nejvíce zasaženy ekonomickými problémy mladého státu, proto nebylo výjimkou, když se do drobného pašování zapojovaly celé rodiny. Nejčastěji se pašoval margarin, líh, dobytek, maso a tabák. Za první republiky existovalo několik kynologických středisek, která cvičila psy pro státní složky v ČSR. Několik psů(za služebního psa se považoval německý ovčák, erdelteriér, dobrman, rotvajler, boxer a knírač) sloužilo také u finanční stráže.
    Nejlepší charakteristiku o těžké službě na hranicích poskytne interpelace Rudolfa Pánka(ministr financí ČSR)1: "V poslední době zaznamenáno v denním tisku několik po sobě jdoucích sebevražd příslušníků sboru finanční stráže. Největší počet případů je na Slovensku. Nemůže býti sporu o tom, že služba finanční stráže na hranici za každého počasí a v každé době a často v prostředí státu nepřátelském je sama sebou svízelná jako u málokteré kategorie. Vyžaduje značné oběti nejen na zdraví, ale i na životech zaměstnanců, jak svědčí i případy vražd jednotlivců. Nejpovážlivějším zjevem jsou časté sebevraždy, které v několika málo letech vykazují tuto truchlivou statistiku:V roce 1924 skončilo sebevraždou 6 zaměstnanců, z toho 3 na Slovensku a 2 na Podkarpatské Rusy; v roce 1925 to byly 4 případy, z toho 3 na Slovensku; v roce 1926 byly 3 případy sebevražd, z toho 2 na Slovensku a jeden na Podkarpatské Rusy. Konečně v roce 1927 skončilo sebevraždou 8 zaměstnanců finanční stráže a to jeden na Moravě, šest na Slovensku a jeden na Podkarpatské Rusy. Je z toho zřejmo, že sebevraždy finanční stráže nelze řaditi do náhodných zjevů, zaviněných více nebo méně osobními příčinami, že zde musí působiti příčiny mimoosobní, vnější. To platí zejména o Slovensku. Zde ukončují život mladí, v nejmužnějším věku, bývalí legionáři, většinou ženatí a otcové rodin. Přes tuto skutečnost nelze přejíti…"
    O neutěšené situaci v oblasti výzbroje ze začátku 20.let také vypovídá vystoupení Josefa Pšeničky2 v Národním shromáždění ze dne 25.ledna 1922: "A nyní, vážené paní a pánové, dovolte, abych několika slovy se zmínil též o jednom sboru našich státních zaměstnanců, o naší pohraniční finanční stráži. Je to sbor, na který je ze všech státních zaměstnanců nejvíce zapomínáno, o kterém se málo ví, ale ještě méně mluví. Můžeme býti vděčni, že se nám podařilo nalézti dosti obětavých, ke státu a vlasti plným srdcem lnoucích lidí, kteří šli na naše hranice, aby tam chránili naši státní pokladnu před podloudnou dopravou zboží přes hranice. Až dosud vykonali jsme velice málo ve prospěch těchto našich hraničářů, našich - jak oni sami se nazývají - "živých patníků". Nutno stěžovati si, že dosud všechny hlasy z pohraniční finanční stráže byly oslyšány a že neděje se takřka ničeho na úpravu poměrů pohraniční finanční stráže, ačkoliv finanční zájmy státu a bezpečnost našich hranic nesporně a neodkladně toho vyžadují. Je to v prvé řadě výzbroj, která je pro pohraniční finanční stráž naprosto nedostatečná. Zatím co úředníci, inspektoři atd. jsou vyzbrojeni opakovacími pistolemi, má náš zřízenec finanční pohraniční stráže až dosud jen starou jednorannou Werndlovku a francouzské pušky, které pro svoji délku - i s bodlem až 2 m . . . (Hlas: Které jsme zahazovali!) - ano, to jsou ty, které jsme zahazovali - hodí se ne pro obránce našich hranic, nýbrž pro nějaké ostrostřelce na parádu. Když povážíme, že naše pohraniční finanční stráž má velice mnoho co činiti s dobře ozbrojenými podloudníky, kteří jsou vyzbrojeni lehkou zbraní, opakovacími pistolemi, je jasno, že potom lehce přichází k častým zraněním a že jsou již desítky zabitých pohraničních finančních strážníků jen ledabylostí naší byrokracie, která nechce přiznati pohraniční finanční stráži právo na moderní, jejich nebezpečné službě odpovídající výzbroj. Až dosud bylo všechno toto volání marné. Pánové na vyšších místech posud odbývali deputace pohraniční finanční stráže tím, že "to nejde", že by nebylo pak možno rozlišovati úředníka, který nosí opakovací pistoli, od zřízence pohraniční finanční stráže.
Musíme jenom vítati, že v dodatečném rozpočtu je na výzbroj a výstroj naší finanční pohraniční stráže pamatováno obnosem 2,100.000 Kč. Nesouhlasím však s tím, aby naší pohraniční finanční stráži místo opakovacích pistolí vdány byly pušky systému Mannlicherova, což by nevyhovovalo potřebě, bylo by nedostatečné, ano i nešetrné. Je známo, že opakovací pistole a vůbec lehká zbraň je lacinější nežli puška systému Mannlicherova, a jestliže se má u nás prováděti prakticky otázka šetrnosti, pak nutno také šetřiti při koupi výzbroje pro naši pohraniční finanční stráž a dáti jí místo pušek levnější opakovací pistole. Pro libovůli byrokratů nesmí se naše finanční pohraniční stráž ponechávati stále v nejistotě a nebezpečí."
    Svízelnou situaci finanční stráže a pomalost úředníků dokresluje další inerpelace Rudolfa Pánka 4: "Vlád. nař. 530 ze dne 7. září 1926, článek V. zavedena byla do služby jako výzbroj pro pohraniční finanční stráž pro úředníky revolver aneb pistole, pro podúřednictvo (dříve zřízenectvo) puška. Tato výzbroj byla zhotovena z vojenské pušky Manlichera tím způsobem, že byla uřezávána hlaveň a tím její délka přizpůsobena tvaru karabiny. Několikaleté zkušenosti s používáním této karabiny ve službě pohraniční ukázaly, že zbraň tato je velmi nepraktická a pro druh této služby jen ve velmi řídkých případech potřebná. Již okolnost, že sousední státy Německo a Rakousko vybavily finanční stráž řádnou opakovací pistolí ačkoliv služební podmínky obou sborů sousedních jsou stejné s našimi - kvalifikují tuto výzbroj za nepraktickou. Finanční správa má na jedné straně snahu vybavit sbor technicky tak, aby se stal snadno pohyblivým a aby mohl snadno zdolávati překážky různého terénu v našem pohraničí jakož i vlivy přírody. Tak pro zimní období, kdy téměř celá hranice, zejména výše položená místa jsou pokryta spoustami sněhu a tato místa jsou přístupna pouze na lyžích, byly lyže dodány na každé oddělení finanční stráže pro služební potřebu. Z dosavadní praxe možno tvrditi, že jsou skutečně prostředkem nepostradatelným, neboť bez nich by se pohr. fin. stráž na stanovená místa někdy vůbec nedostala. Tuto praktickou upotřebitelnost ve službě velmi snižuje nepraktická dnešní výzbroj (karabina). Karabina musí býti při jízdě pevně připjata na zádech a při pádu na zem může snadno způsobiti zraněni. Nastane-li potřeba použití zbraně, nemůže býti ihned uvolněna jak je nutno, neboť musí bytí nejdříve odloženy hole, aby se uvolnily obě ruce, pak teprve - není-li již pozdě - může se uvolniti a použíti zbraň, To může přivoditi životu nebezpečnou situaci, zejména při útoku na pohraniční finanční stráž, nebo při pronásledování podloudníků. Nepraktičnost této výzbroje možno demonstrovati na celé řadě příkladů. V lesnatých krajinách i v krajinách porostlých nižším porostem, kterážto místa musí býti velmi pečlivě střežena, poněvadž skýtají nejlepší úkryty pro přechody podloudníkům, karabina více překáží, neboť znemožňuje rychlý a volný pohyb. Překáží vůbec při tělesných prohlídkách a při prohlídkách zavazadel. Odložiti ji nelze, zaměstnává jednu ruku, druhá musí býti volná k prohlídce. Jednou rukou však se tato zbraň nenechá dostatečně ovládati, takže je nebezpečí zranění, at již stráže či strany. Je mnoho případů, kdy bylo orgány finanční stráže pozastaveno najednou několik podloudníků aneb celá organisovaná tlupa, vyzbrojená moderními pistolemi. Přehlížení zavazadel v těchto případech je velmi nebezpečné. O jejich odzbrojení nemůže býti řečí. Dosti podobných prohlídek skončilo pro orgány velmi tragicky. Podloudníky byla uchopena hlaveň karabiny, orgán finanční stráže odzbrojen, ubit svojí vlastní zbraní, která naposled nalezena pohozena za hranicemi. Při revisích zavazadel mezistátní dopravy v autobusech karabina překáží a zbytečně zaměstnává jednu ruku. U nádražních celních úřadů musí býti opětně služba konána beze zbraně. Dalekonosné karabiny (jejich dalekonosnost je ale velmi problematická tím, že byla vyrobena z dlouhé opakovači pušky) nesmí býti použito v blízkosti míst obydlených, aby nebyl někdo zraněn; v takových okamžicích napadený orgán finanční stráže nemá pro svoji obranu ničeho, zatím co proti němu útočník použije revolveru neb opakovači pistole. Karabina, nejsouc při každodenní potřebě služební dostatečně ukryta, velmi trpí deštěm i mrazem. Každodenní čištění jí rovněž neprospívá a tak se stává předčasně nepotřebnou. Tyto velmi vážné důvody mluví pro zavedení zbraně vhodnější ať již revolveru či opakovači pistole. Její zavedení by značně prospělo službě a uchránily by se snadněji životy orgánů finanční stráže. Výzbroj sboru pohr. fin. stráže by odpovídala alespoň výzbroji podloudníků a jiných individuí, se kterými má finanční stráž denně co činiti. Zaměstnanci finanční stráže, zejména v krajích horských i lesnatých by potom mnoho získali na své hybnosti. Karabina by mohla býti ponechána u jednotlivých oddělení k úkonům pro které se lépe hodí."
    Třicátá léta jsou v historii finanční stráže poznamenána výrazným zhoršováním vztahů se sousedními státy(především s Německem a Maďarskem). Pozvolna sice docházelo ke zlepšování situace finanční stráže v oblasti technického rázu, ale celková situace v pohraničí se začala zhoršovat. Po nástupu Adolfa Hitlera k moci (1933) začali být odvoláváni na německé straně z hranic němečtí celníci nepoznamenaní nacismem, s kterými měli jejich čeští kolegové dobré vztahy, a namísto nich přicházeli horliví nacisté, kterým se v mnoha případech Češi raději vyhýbali. Tito aktivní fašisté pomáhali českým občanům německé národnosti pašovat zbraně do Československa. Několik dodávek zbraní zadržela finanční stráž, častěji také docházelo k incidentům mezi německým obyvatelstvem v českém pohraničí a sborem finanční stráže. Běžné byly útěky lidí z Německa, kteří prchali před nacistickým terorem. Jejich pronásledovatelé nebrali v mnoha případech ohledy na státní hranice a prchající chytli na československém území a odtáhli je zpět do Německa.
    Vzhledem ke stále zhoršující se mezinárodní situaci probíhala rozsáhlá reorganizace armády. V důsledku těchto opatření došlo k vytvoření STRÁŽE OBRANY STÁTU(SOS) v rámci vládního nařízení z října 1936. Úkolem SOS bylo včasné zajištění hranic, dokud ve vnitrozemí nedojde k mobilizaci a příchodu posil. Stráž obrany státu tvořili vojenští záložníci žijící v okolí hranic, finanční stráž, četnictvo a státní policie. V září 1938 bylo vytvořeno 31 praporů, které sestávaly ze 3 rot, samostatné čety a pohotovostního četnického oddílu.
    Ve 30.letech začaly konečně přicházet na jednotlivá oddělení lepší zbraně(kulomet vz.26, puška vz.33) a také lepší výstroj. Začaly se zvětšovat počty zaměstnanců finanční stráže. Situace finanční stráže byla přesto dost nezáviděníhodná. Na nízké úrovni byla motorizace (úroveň motorizace byla v Československu velmi nízká v porovnání s ostatními vyspělými státy, ale u finanční stráže byla motorizace ještě nižší). Narozdíl od pohraničních složek sousedních států (s výjimkou zaostalého Rumunska), kde každé oddělení mělo automobil, nebo motocykl. Začali se cvičit služební psi, kteří byli v těžkých horských podmínkách neocenitelnými pomocníky. S nejedním financem spolupracovala také zpravodajská služba.
    Ve dvacátých letech dělali finanční stráži potíže pašeráci, ale ve třicátých letech problém pašeráctví začal ustupovat před stále se zhoršujícími vztahy mezi Němci a Čechy. Zásilky zbraní zadržené FS se stále kupily a bylo zřejmé, že se nejednalo o náhodné pašování zbraní, ale o soustavnou přípravu pro ozbrojené povstání. K nepokojům také docházelo u maďarských hranic. Situace se vyhrotila v roce 1938, kdy SdP(Sudetendeutsche Partei/Sudetoněmecká strana-podporovaná nacistickým Německem) s předsedou Konrádem Henleinem vystupňovala agresivní politiku vůči ČSR. Dne 24.dubna 1938 na sjezdu SdP v Karlových Varech byly vyhlášeny tzv.karlovarské požadavky, ve kterých se mimo jiné požadovalo vytvoření území pod německou správou=>československá vláda odmítá. V květnu docházelo podle zjištění zpravodajců k mohutným manévrům wehrmachtu. Hlavní štáb po vyhodnocení situace povolal jeden ročník záložníků a specialisty. Ve 22:00 21.5.1938 byla pod heslem "Proveďte Zborov-25" vyhlášena ostraha hranic=jednotky SOS dostaly rozkaz k zaujetí pozic na hranicích. Jak se později ukázalo, ze strany Německa šlo pouze o provokaci a kromě několika incidentů nedošlo k vážnějším střetům. Nicméně květnová pohotovost ukázala odhodlanost a připravenost FS nastoupit proti nepříteli(i přes to, že při eventuálním střetu by sosáci utrpěli těžké ztráty).
    Při sjezdu nacistické strany v Norimberku z 12.září obviňuje Hitler Československo z příprav agrese proti Německu. Tento projev se stal signálem pro zahájení puče v pohraničí. Během dvou dnů je zakázána činnost SdP, v mnoha okresech vyhlášeno stanné právo. Henlein prchá do Německa. Po vyhlášení mobilizace se poslední jednotky armády stahují za linii opevnění a v těchto dnech dochází k nejtvrdším bojům mezi SOS a jednotkami freikorpsu. V tomto období také rozpoutali nacisté zatím nejhorší teror proti neněmeckému a antifašistickému obyvatelstvu. Některé vesnice byly téměř vylidněné, protože jejich obyvatelé odešli do Německa, kde se velká část z nich zapojila do vznikajících jednotek freikorpsu-jednotky vytvářené a vyzbrojované od 17.září v Německu, teroristické organizace, jejíž úkolem bylo podnikat akce proti Československu v pohraničí. Členové této organizace byli Němci, kteří uprchli z příhraničních oblastí. Zfanatizovaní Němci dokonce zašli tak daleko, že německy mluvící personál v nemocnicích odmítal poskytnout pomoc raněným. Často museli být k ošetření raněného donuceni.
    Zástupci československé státní moci neměli v odlehlejších koutech Československa nijak vábné vyhlídky. Ve skutečnosti suverenita Československa začínala za postavením armády (za linií opevnění). Směrem k hranicím od této hráze začínala země nikoho, kde v zářijových dnech roku 1938 byly na denním pořádku přepady celnic(např. Bartošovická celnice v Orlických horách, která byla vypálena 22.září. Naštěstí nikdo z obránců nepřišel o život. Na pomoc přišla skupina zformovaná z osádek objektů těžkého opevnění, jehož linie byla položena více ve vnitrozemí), hlídek SOS(18.září těžce zraněn střelbou vrchní respicient fin.stráže v Ruprechticích), ale i přepady celých družstev Stráže obrany státu.
    Nepokoje byly také časté na maďarsko-slovenské hranici. Přepady českých strážců hranic prováděly jednotky, které byly palbou podporovány z maďarského území armádou (situace na maďarské hranici je podrobněji rozebrána v roce 1939 ).
    Po Mnichovské dohodě dostaly jednotky SOS rozkaz, aby se stáhly. To byla jejich odměna za několikaměsíční boje plné utrpení. I po přesunutí na novou hranici byly často terčem častých útoků a na hranici s Maďarskem vyvrcholily šarvátky v březnu 1939.

Mnichovská dohoda ze dne 29.září 19383

Německo,Spojené království Velké Británie,Francie,Itálie se shodly se zřetelem k dohodě,jíž bylo v podstatě dosaženo,o odstoupení sudetoněmeckého území,na těchto podmínkách a způsobech tohoto odstoupení a na opatřeních, jež je třeba proto učinit, a prohlašují, že podle této dohody je každý jednotlivě odpověden za kroky, které je třeba učinit, aby bylo zajištěno její provedení.
§1. Vyklizování započne 1.října
§2. Spojené království,Francie a Itálie se shodují v tom,že vyklizení bude provedeno 10.října, a to bez zničení jakýchkoli existujících zařízení a že československá vláda je odpovědna za to, že vyklizení bude provedeno bez poškození uvedených zařízení
§3. Podmínky vyklizení podrobně určí mezinárodní výbor,složený za zástupců Německa,Spojeného království,Francie,Itálie a Československa.
§4. Postupné obsazování převážně německých území německými oddíly započne 1.října.Čtyři územní úseky,označené na přiložené mapě,obsadí německé oddíly v tomto pořadí:
Římskou I.označený úsek 1.a 2.října t.r.
Římskou II.označený úsek 2. a 3. října t.r.
Římskou III.označený úsek 3.4. a 5.října t.r.
Římskou IV.označený úsek 6. a 7. října t.r.
Ostatní území převážně německého charakteru bude bez průtahu výše uvedeným mezinárodním výborem vytyčeno 10.října německým vojskem obsazeno.
§5. V paragrafu 3 uvedený mezinárodní výbor určí území, v němž se má provést lidové hlasování.Tato území budou až do skončení lidového hlasování obsazena mezinárodními jednotkami. Týž výbor určí způsob, jakým se má lidové hlasování provést, přičemž bude vycházet ze způsobu hlasování v Sársku. Výbor stanoví rovněž den, kdy se lidové hlasování bude konat; tento den nesmí být později než konec listopadu.
§6. Konečné vymezení hranic provede mezinárodní výbor. Tento výbor je oprávněn doporučit čtyřem mocnostem-Německu, Spojenému království, Francii a Itálii-v určitých výjimečných případech menší odchylky od přísně etnografického stanovení pásem, jež mají být převedena bez lidového hlasování.
§7. Zavede se opční právo pro přesídlení do odstoupených území a vystěhování z nich. Opce musí být provedena během šesti měsíců ode dne uzavření této dohody. Německo-československý výbor určí podrobnosti opce, uváží způsob, jak usnadnit výměnu obyvatelstva, a vyjasní základní otázky, které z této výměny vzniknou.
§8. Československá vláda propustí do čtyř týdnů ode dne uzavření této dohody všechny sudetské Němce,kteří si toto propuštění přejí,ze svých vojenských a policejních jednotek. V téže lhůtě propustí československá vláda sudetoněmecké vězně,kteří si odpykávají tresty odnětí svobody za politické a trestné přečiny.

Mnichov 29.září 1938

A.Hitler
Ed.Daladier
Mussolini
Neville Chamberlain



Dodatek k dohodě

Vláda Jeho Veličenstva ve Spojeném království a francouzská vláda se připojily k této dohodě s tím, že stojí za návrhem obsaženým v §6 anglo-francouzských návrhů z 19.září, týkajícím se mezinárodní záruky nových hranic československého státu proti nevyprovokovanému útoku.
    Jakmile bude upravena otázka polských a maďarských menšin v Československu, dají Německo a Itálie Československu záruku své strany.

Mnichov 29.září 1938

A.Hitler
Ed.Daladier
Mussolini
Neville Chamberlain

Doplňující prohlášení

Čtyři přítomné hlavy vlád se shodují v tom, že mezinárodní výbor předvídaný dnešní dohodou bude složen ze státního sekretáře německého ministerstva zahraničních věcí, z anglického, francouzského a italského velvyslance akreditovaných v Berlíně a z jednoho zástupce jmenovaného československou vládou

Mnichov 29.září 1938

A.Hitler
Ed.Daladier
Mussolini
Neville Chamberlain



Doplňující prohlášení

Všechny otázky vyplývající z postoupení území podléhají příslušnosti mezinárodního výboru

Mnichov 29.září 1938

A.Hitler
Ed.Daladier
Mussolini
Neville Chamberlain



Doplňující prohlášení

Hlavy vlád čtyř mocností prohlašují, že nebude-li do tří měsíců problém polských a maďarských menšin v Československu vyřešen mezi zainteresovanými vládami cestou dohody, stane se tento problém předmětem dalšího jednání hlav vlád čtyř mocností, které jsou zde přítomny.

Mnichov 29.září 1938

A.Hitler
Ed.Daladier
Mussolini
Neville Chamberlain

1) Smrt v celním pásmu, Jindřich Marek, Svět křídel, první vydání, 2000
2) guns info-server o zbraních
3) Mnichov v dokumentech, Státní nakladatelství politické literatury, první vydání, 1958
4) www.senat.cz